Láska

...vše o lásce

Láska je stav, kdy náš cit není závislý na žádných fyzických ani duchovních ohledech.

Vše pomíjí, jen láska k Bohu zůstává. Nakolik je život zaplněn nejvyšším světlem a vnitřní krásou, natolik je zářivý a krásný i zvenčí.

Jedinou realitou je láska. Ta byla realitou, je realitou a realitou bude i nadále. 

Když vnímáme lásku k vesmíru, dostáváme velké množství energie. Musíme si být vědomi toho, že energii, kterou dostáváme skrze vyšší pocity, léčí naše tělo, osud i duši. 

Základem lásky nemůže být nic pozemského. 

Základ lásky leží na nebesích.

Všechny choroby mají nakonec jedinou příčinu - neochotu a neschopnost přiznat to, že láska k Bohu je hodnotou nejvyšší a že zachraňovat musíme vždy a za všech okolností především ji. A že kromě lásky k Bohu nemůže být nic jiného naším cílem.

Správně budujte systém životních cílů. Život není cílem. Příchod dítěte na svět - to také není cíl. Cíl je realizace božského v nás! Život, děti, vztahy jsou jen prostředkem dosažení tohoto cíle. Proto nevycházejte ze života ani vztahů, ale z citu lásky.

Jestliže je láska k Bohu a směřování k němu silnější než vztah k lidským hodnotám, lze tyto hodnoty ovládat a opájet se jimi, aniž bychom riskovali hromadění vnitřní agrese, nemoci a smrt. Teprve tehdy jsem pochopil, že hlavní boží přikázání by mělo znít asi takto: "Miluj Boha rozumem a srdcem svým." Vždyť vědomí se musí soustřeďovat především na Boha, a pak teprve na lidské hodnoty. Naše city, vůle i tužby se nejdřív musejí vztahovat k Bohu, a teprve pak ke všemu lidskému.

Žádné představy o Bohu nikdy nebudou přesné, protože vychází z vědomí, a to je druhotné. A jen pocit lásky může dát takovou představu.

Čistota duše určuje zdraví a osud člověka.

Jednoduše řečeno, jakou máme duši, takovou budeme mít i budoucnost. Pokud budeme na první místo klást lásku k Bohu, tak se z lásky k jinému člověku nestane vášeň nebo připoutanost a nebude zabíjet. Jedním z nejlepších léku pro duši, ducha a tělo je přesné stanovení priorit a správné vnímání světa, které musí být založené na pochopení vesmírných zákonů.
Nejdůležitější je pochopit, že smysl života spočívá v posilování lásky v duši.

z knih Sergeje N. Lazareva

Pocit lásky je důležitější sám o sobě než osoba nebo lidská hodnota, kterou milujete. Je nemožné bojovat s pocitem lásky - musíte mu pomoci překonat jeho závislost na lidském štěstí. Aby se lidská lidská láska stala Božskou, je nutné upustit od požadavků, podmínek, lítostí a obav.

Listy stromu nesmí srůstat do sebe. Musí cítit svou jednotu skrze kořeny stromu. Tzn. láska k Bohu musí být jako kořen a vy jako list stromu nemůžete srůstat s jiným listem.

Můžeme mít jakékoliv štěstí, když na něm nejsme závislí. Abyste byli šťastní se svým manželem/manželkou či nějakou hodnotou v životě (dům/práce/peníze), musíte se naučit, jak být šťastní bez něj.

Vaše vlastní štěstí bude záviset pouze a jen na Vás.

Láska nebolí.
Protože láska je.
Co nás může bolet a bolí, to je naše ego.
Jedině ono nám způsobuje nevýslovnou bolest.
Tehdy, když se ztrácí naše důležitost v životě jiných.
Když si uvědomíme, že už nejsme prioritou pro ty, na kterých nám záleží.
Ale to rozhodně nemá s láskou nic společného.
Se skutečnou láskou.
Láska se nemůže nikdy ztratit.
Ta totiž když je, tak se nemůže ztratit, ani ničím nahradit.
Je to těžké vysvětlit, ale je to skutečně tak, že láska je něco nenahraditelného.
Až ji pocítíte, tak o ni nikdy nepřijdete.
Nikdy.
Protože tím momentem se stáváte láskou samotnou vy.
Láska se nikdy nemůže změnit v nenávist.
Když máte pocit, že se tak stalo, tak to nebyla láska.
Byl to jen chtíč, tužba, zboží.
Láska není něco, co můžete spoutat a uvěznit.
Můžete s ní udělat jediné. Vyzařovat ji.
Milovat se nedá více nebo méně.
Dá se přizpůsobit méně nebo více.
Na lásku neexistuje žádná míra.
Buď tam láska je nebo není.
Často si zaměňujeme úctu, vděčnost, příjemný pocit s láskou.
Láska totiž není o tom pěkném a příjemném.
Láska je život.
A ten má různé stránky.
Láska je neměnná a je vždy tady, vždy tu byla a vždy bude.
Ta skutečná láska.
I navzdory všemu. 

ODIN

BIBLE, 1 Korintským, Kapitola 13

1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

3 A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

4 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

5 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

6 Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.

9 Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;

10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.

11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.

12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.

"Jestliže Vám láska nedává svobodu, není to láska."           Osho 

"Láska je největší léčivá síla v přírodě."                                   Osho

Opatrně na růžové brýle, chtít vidět jen to krásné. Kdo moc vykřikuje, jak moc miluje, se ukáže, jak jeho láska je povrchní. Láska, když je, tak nepotřebuje dokazování. Láska prostě JE.
Zamilovanost potřebuje okázalosti a vykřikování lásky, protože ta si na lásku jen hraje.