Rozumíme tím nějakou relativní nádobu, v níž se hromadí lidské "hříchy". Nemáme na zřeteli myšlenky a činy, pokládané za hřích podle mravních norem a náboženských kánonů. Za hříchy považujeme nespokojenost se životem, strach a jakékoliv negativní emoce vyvolané nesouladem mezi reálným životem a naší hodnotovou orientací.

Jak vypadá "karmická nádoba"

Zatím nevíme, jak vypadá "karmická nádoba, a proto nám nic nebrání představit šiji jako jednoduchý hydraulický systém s rezervoárem, kam rázným potrubím tekutina přitéká a také vytéká. Zkušenosti s naplňováním "karmické nádoby" různých lidí s rozličným postojem k životu ukazují, že musí mít tvar klasického džbánu nebo hrníčku bucláčku. Dospěli jsme k takovému závěru proto, že dolní část, tj. prvních 10 - 20 % obsahu nádoby, má zaplněnou prakticky každý člověk - i nábožensky založení lidé a ti, kdož se věnují svému duchovnímu rozvoji. Zatím jsme nepotkali nikoho s nádobou naplněnou na méně než 10 %, což dokazuje, že při sebemenší idealizaci se naplní do této výšky. Znamená to, že objem dolní části je poměrně malý a zaplňuje se už při maličké nespokojenosti se životem. Dál se průměr nádoby rychle zvětšuje, takže i po nahromadění značného množství hříchů hladina stoupá velice pomalu (Bůh je milostivý a když se mnohokrát dopustíme stejného hříchu, skoro vůbec to nezapočítává.) Takové schéma "karmické nádoby" znázorňuje kresba č. 1. Objem nádoby každého člověka je individuální. Kromě toho různí lidé mají pravděpodobně nádoby rozličné velikosti (objemu). Velikost závisí na vnitřním energetickém potenciálu člověka. Je-li někdo od narození velmi energický (nebo emocionální), jeho nádoba musí být hodně velká. V opačném případě by se při velmi silných a vysoce energetických emocích hned naplnila. U člověka s nízkou energetikou se stejné zážitky mění ve sklíčenost, skleslost a smutek. I to jsou hříchy, ale méně energetické. Z toho plyne, že "karmická nádoba" nevýrazného člověka musí být menší, aby se v případě jeho nespokojenosti se životem plnila úměrně nádobě energického, emocionálního jedince.

První potrubí je idealizace pozemských hodnot. 

Shora se tekutina dostává do "karmické nádoby" několika potrubími, z nichž každé má své jméno. Všimněme si je podrobněji. První a největší je potrubí idealizace pozemských hodnot. (Pojem "pozemské hodnoty" zahrnuje materiální i duchovní předměty a jevy našeho světa, jimž člověk může připisovat příliš velký význam.) Tekutina se do tohoto potrubí dostává pomocí několika záklopek, které se otvírají při idealizaci těchto pozemských hodnot:

• Víra, důvěra. Mnoho lidí obětovalo své životy za uskutečnění něčích ideálů: komunismu, světlé budoucnosti, dobrého vládce apod. Mnoho lidí věří v podobné ideály. Když se život rozvíjí podle zcela jiných zákonů, jsou podrážděni. Sem patří i nadměrná důvěra k ostatním lidem, kteří budou nuceni ničit váš ideál. Lidová moudrost říká: "Důvěřuj, ale prověřuj" (abychom potom nemuseli mít pocit křivdy, hlavně v souvislosti s finančními záležitostmi).
• Moc.Hodně lidí miluje moc, avšak ne každý má možnost ji zakusit. Někdo se pokouší získat moc ve společnosti nebo v zaměstnání, jiný se o ni snaží v rodině. Moc sama o sobě není škodlivá, trestá se touha po moci a potěšení z ponižování jiných, a také snaha přetvořit svět podle vlastních představ.
• Peníze a jiné materiální hodnoty. Snad každý cítí nedostatek peněz a materiálních statků, i kdyby jich měl sebevíc. Za idealizaci se ovšem pokládá, až když považuje svůj život za nevydařený, protože nemá dost peněz, auto nebo chatu. V horším případě někdo závidí bohatým a odsuzuje je. Jiný druh idealizace nastává, když máte hodně peněz, a proto opovrhujete lidmi, kteří mají méně. 
• Duchovnost, nábožnost. Duchovnost sama o sobě je dobro. Jestliže se však člověk chvástá svou duchovností a pohrdá ostatními "neduchovními" lidmi, je potrestán. Idealizace duchovnosti často plodí vnitřní opovrhování materiálním světem, proto takoví lidé nemívají peníze ani jiné hmotné statky. 
• Popularita, sláva, vážnost, uctívání. Tyto lidské radosti potěší muže i ženy. Popularita není špatná, jakmile však známé osobnosti začnou pohrdat ostatní "nevýraznou" masou, to se už trestá. Taková idealizace je tzv. "nemoc hvězd". Kvůli ní už ztroskotalo mnoho lidí s vynikající kariérou. Idealizace se může projevit jako přílišná touha po slávě, závist, nebo naopak jako nespokojenost se svým postavením. •Kariéra, budoucnost. Tato idealizace je příznačná pro lidi, kteří si plánují úspěch. Když se jim to nedaří, podlehnou hněvu nebo zoufalství. 
• Krása a přitažlivost. Taková idealizace vzniká v případě, když si člověk příliš zakládá na své kráse, zda je pěkně oblečený, učesaný atd. Rovněž je špatné, když někdo, obdařený krásou, pohrdá ostatními "nevzhlednými" lidmi. Nebo když sám sebe odsuzuje pro méně hezký vzhled. 
• Mravní normy, veřejné mínění. Idealizace charakteristická hlavně pro starší lidi, kteří byli vychováni podle komunistické morálky a "amorální" chování mládeže, změna životních hodnot je velice rozčiluje. Vojáci a úředníci připisují příliš velký význam tomu, co si myslí jejich sousedé a známí, a proto jim vlastní děti často narušují jejich idealizaci. 
• Způsob života. Tato idealizace vzniká, když jeden není spokojen se způsobem života toho druhého. Například rodiče si myslí, že jejich děti musí absolvovat vysokou školu, získat dobře placenou práci, založit si rodinu, mít děti atd. Jestliže si potomek naprosto vědomě chce zvolit jinou cestu, vyvolává u rodičů negativní emoce. Případně - a to je ještě složitější - se pokoušejí ho přinutit, aby žil, jako ostatní". •Vztahy mezi lidmi. Taková idealizace se vyskytuje např. u lidí s dobrou výchovou. Když se dostanou do prostředí lidí s drsnějšími způsoby, jsou podrážděni nebo uraženi a snaží se jim vnutit svůj model citlivého a jemného jednání. 
• Práce. Mnoho lidí věnuje většinu života práci a nedovede si představit svou existenci bez naplnění svých plánů a idejí, vzestupu kariéry nebo dosažení vysoké úrovně materiálního blahobytu. Proto pravidelně dostávají napomenutí v podobě neúspěchů v práci, narušení kariéry nebo ztráty peněz.
• Rozvoj, vzděláni, intelekt. Idealizace těchto vlastností je příznačná pro vědecké pracovníky, umělce a jiné představitele inteligence. Aktivuje pohrdání nevzdělanými nebo primitivními lidmi. Jinou variantou je, když si rodiče nedovedou představit, že jejich dítě by mohlo být intelektuálně neúspěšné. V důsledku zničení rodičovských ideálů budou však jejich děti k učení lhostejné. 
• Rozumné jednaní lidí. Taková idealizace vzniká, když se snažíte lidem vysvětlit své postoje a čekáte od nich rozumnou reakci nebo jednání. Oni vás však neposlouchají nebo nechápou, a řídí se pouze vlastními názory nebo emocemi, což na vás působí negativně.
• Vlastní tělo a fyzické zdraví. Vaše časté neduhy nebo fyzická nedokonalost vás příliš zneklidňuje. Anebo vás Bůh obdařil zdravím a fyzickou silou a vy jste proto začali pohrdat méně zdatnými lidmi. 
• Rodina, děti. Každý člověk si od mládí tvoří model rodinného života, přičemž některé aspekty pokládá za nesmírně důležité (věrnost, pořádkumilovnost, vnější vzhled, rovnoprávné vztahy, společné zájmy apod.). Ke zničení ideálů dostává pak partnera s protichůdnou hodnotovou orientací. 
• Sex. Sex je součástí našeho života a nikdo nám ho nemůže zakázat. Není-li však člověk spokojen se svým sexuálním partnerem (pro jeho nedokonalost), anebo sám se sebou pro nedostatečné sexuální schopnosti (které by podle jeho názoru měly být lepší), dopouští se hříchu. 
• Schopnosti. Je to idealizace dosažení úspěchu v jakékoliv oblasti na tomto světě. V opačném případě si lidé s takovou idealizací myslí, že žijí zbytečně. A naopak, když někdo díky svým schopnostem dosáhl velkého úspěchu, může začít pohrdat méně úspěšnými lidmi, což je hřích a přinese potrestání.
• Dokonalost.Člověk může vynášet do nebe svou nebo něčí dokonalost a opovrhovat "nedokonalými" lidmi. Přitom obvykle každý člověk má o "dokonalosti" vlastní představu. Např. nacionalismus a fašismus je důsledek povyšování dokonalosti jedněch a snižování dokonalosti druhých. 
• Tvorba, kreativita. Idealizace tvůrčích schopností je charakteristická pro herce, hudebníky, výtvarníky, spisovatele a lidi, kteří se věnují tvoření něčeho nového. Často zapomínají, kdo jim při narození dal do vínku takové schopnosti, kdo jim posílá inspiraci atd. Vlastní úspěchy v nich vyvolávají pohrdání ostatními netvůrčími osobami, popřípadě těmi, kdo nerozumí jejich tvořivému sebevyjádření. 
• Cíl. Každý člověk si vytyčuje nějaké cíle a snaží se jich dosáhnout, což samo o sobě není nic špatného. Když se to však nezdaří, stává se, že lidé klesají na duchu, zmocňuje se jich deprese, podráždění nebo zlost. A to už se trestá. Člověk se může snažit o dosažení jakýchkoliv pozemských hodnot, avšak nesmí je povyšovat na svůj životní cíl. Pozemských cílů lze dosáhnout v postavení hráče, který touží vyhrát, ale počítá i s možností prohry. 

Vyjmenovali jsme nejrozšířenější pozemské hodnoty, jejichž význam mají lidé tendenci zveličovat. Jsou i jiné druhy idealizace, ovšem mnohem vzácnější

Druhé potrubí - nesprávné postoje.

Ve druhém potrubí se hromadí hříchy, které souvisí s nesprávnými postoji a představami člověka o životě. K nejrozšířenějším patří následné postoje, z nichž každý má svou vlastní záklopku.

• Zpupnost, ctižádostivost, nadhodnocení sama sebe. Tyto postoje jsou typické pro lidi, kteří si myslí, že jsou centrem vesmíru. Ať se děje, co se děje, všechno je namířeno proti nim nebo pro jejich prospěch. Takový člověk je prodchnutý pocitem vlastní důležitosti, řídí se jen svými vlastními názory, potřebami a zájmy, a přitom pohrdá ostatními lidmi. Anebo je nesmíme panovačný a přesvědčený o tom, že může dosáhnout všeho, čeho se mu zachce. Taková idealizace může způsobit totální zmaření všech plánů v podstatě silného a sebejistého člověka.
• Nespokojenost se sebou nebo s osudem.Tyto pocity jsou obvykle důsledkem přílišné idealizace vlastních schopností. Nesoulad reality a vlastní představy vyvolává podrážděnost, agresivitu, zatrpklost nebo odsuzování.
• Odsuzování lidí a pohrdání jimi. Tento postoj mají lidé, jimž se zdařilo dosáhnout na tomto světě reálných úspěchů: získat peníze, uznání, slávu, moc. Dále tací, kteří mají nějaké schopnosti, a proto se na ostatní dívají zvysoka. Ne menším hříchem je však odsuzování sebe sama, např. pro své nedostatečné schopnosti, nezpůsobilost při dosahováni nějakých cílů, minulé skutky atd.
• Pocity křivdy. Tento postoj k životu může zaujmout kdokoliv nezávisle na schopnostech, blahobytu nebo úspěšnosti. Myslí si, že se mu nepovedl život. Anebo nedostává, co mu podle jeho názoru náleží. Anebo je příliš trestán pro nic za nic. Ve skutečnosti je však jeho situace výsledkem jeho postoje k životu.
• Snaha kontrolovat okolí, panovačnost.Tento vztah k životu je charakteristický pro lidi zastávající vedoucí funkce. Z povahy jejich práce vyplývá plánování průběhu určitých událostí, a jsou pak podrážděni, když plány jim nevycházejí. Stejná idealizace se objevuje v rodinách panovačných žen, jež právě kvůli jejímu zničení dostávají za manžely muže slabé vůle, kteří nedovedou vydělat peníze, opíjejí se nebo jsou často nemocní. Kontrola svého okolí má často podobu totální péče o blízké a přehnaných obav o ně. 
• Žárlivost. Takový cit se objevuje v případě, kdy se jeden člověk vůči druhému chová jako ke svému vlastnictví. Mé vlastnictví patří jenom mně, myslí si, nikdo se ho nesmí dotknout (nebo se na něj dívat). Žárlivci se z výchovných důvodů dostane svobodomyslná a vnitřně nezávislá partnerka.

Výčet mylných postojů by bylo možno ještě mnohonásobně rozšířit zařazením politických, národnostních, náboženských a jiných názorů. Příkladem nesprávných postojů jsou třeba nálady typu: "život se mi nepovedl", "jsem ten nejnešťastnější člověk na světě", "nikdo mne nemá rád", "nikdy se neprovdám" atd. Lidé s takovými postoji často nezajímají ani peníze, ani sláva, ani jiné materiální nebo duchovní hodnoty. Prostě si libují v neštěstí, často v něm nacházejí potěšení. Lépe řečeno, tento stav tvoří ideální podmínky pro nekontrolované myšlení, které spotřebuje všechny životní síly člověka a uvrhne ho do stavu nepřetržité deprese nebo pochybností. Podíváme-li se na věc zblízka, zjistíme, že nesprávné postoje jsou obvykle důsledkem ide-alizace nějaké pozemské hodnoty. Určit objekty idealizace bývá někdy dost obtížné. Nesprávné postoje jsou obyčejně na povrchu a člověk je deklaruje sám. Právě proto jsme je vyčlenili jako samostatný zdroj tekutiny naplňující "karmickou nádobu". Každá idealizace, každý nesprávný postoj má na příslušném potrubí vlastní záklopku a jakmile člověk danou idealizaci realizuje, záklopka se otevře a do "karmické nádoby" začne proudit tekutina. Pokud někdo idealizuje byť jen jednu pozemskou hodnotu, tekutina se dostane do příslušného potrubí a odtud do "karmické nádoby". Sotva si člověk uvědomí svůj nesprávný postoj k pozemským hodnotám, záklopka se okamžitě uzavře a tekutina přestane tímto kanálem proudit do "karmické nádoby". Jsou-li i ostatní záklopky uzavřeny, tekutina přestane přibývat a její hladina v nádobě pomalu klesá ("karma se očišťuje").

Třetí potrubí - vědomé negativní činy.

Třetí potrubí, jímž prochází karmická tekutina je "vědomé konání", tj. vědomé negativní činy člověka realizované na základě vlastní vůle. Lidé si někdy uvědomují, že dělají něco nesprávného (násilí, pomsta, výsměch, vražda atd.), myslí si však, že si to mohou dovolit. Existují zákazy, které ustanovily Vyšší síly. V případě, že je někdo porušuje, karmická tekutina začne přibývat právě tímto potrubím.

Čtvrté potrubí - nesplnění karmického úkolu. 

Je to velice důležité potrubí, kterým se hromadí hříchy v případě, že člověk nesplní úkol, s nímž jeho duše přišla na svět. Každý člověk má v řetězci svých inkarnací několik karmických úkolů - založit rodinu, přivést na svět dítě, být vojákem, vědcem, venkovanem, vytvořit něco nového, nahromadit jisté množství poznatků atd. Zdá se, že během svých reinkarnací musí každý člověk zkusit všechno: lásku, rodinu, politiku, pedagogiku, sport, vojnu, fyzickou a duševní práci atd. To znamená, že musí projít všemi stupni duchovního rozvoje. Někteří lidé přitom během jednoho života plní několik karmických úkolů. Zřetelným příznakem toho je náhlé dobrovolné střídání různých druhůčinností. Někdo je např. kuchař nebo učitel, dobrý odborník, který ve své práci dosahuje vynikajících výsledků. Najednou, bez zjevné pří-činy, svou práci nechá a začne dělat něco úplně jiného. Stane se třeba farmářem nebo hercem. Když člověk dosáhne nějakých úspěchů v jedné práci (to znamená, že splnil jeden karmický úkol), chce'být úspěšný v jiném druhu činnosti (to znamená, že chce splnit další úkol). V posledních letech takových lidí stále přibývá. V tomto životěčlověk může dostat jen jeden karmický úkol - např. udělat umělecké dílo, vědecký objev, založit vzornou rodinu, organizovat práci v novém podniku. Lidé bohužel obyčejně nevědí, jaký úkol dostali. Třebaže není až tak beznadějné to zjistit. Člověk často cítí, že ho nějaký drali činnosti vnitřně přitahuje - společenská nebo politická aktivita, byznys, pedagogika, medicína, tvorba atd. Když se někdo věnuje tomu, co ho láká, všechno se mu daří a je se svým osudem spokojen. Takové vnímání světa je indikátorem plnění karmického úkolu. Jestliže se však člověk vlivem příbuzných nebo přátel, výchovy či vlastních ideálů brání tomu, po čem prahne jeho duše, začne tímto potrubím přibývat karmická tekutina. Není spokojen se životem, je příliš urážlivý, bezdůvodně podrážděný nebo zlostný atd. Stává se to například tehdy, když má někdo vnitřní potřebu pracovat s dětmi (jako pedagog, vychovatel), ale kvůli vyššímu platu je zaměstnaný v bance nebo u zahraniční firmy. Peníze sice má, ale se životem není spokojen. A když člověk není spokojen, jistě se objeví i problémy v osobním životě, zdravotní potíže atd. Rádi bychom však upozornili, že podle našich zjištění zdaleka ne každý člověk dostává karmický úkol v profesionální oblasti. Znamená to, že ne každý je přitahován konkrétním druhem činnosti. Mnoho lidí se může věnovat tomu, co je jim dostupné nebo co chtějí dělat, aniž by porušovali karmické požadavky. Ba co víc. Bývají, podle našeho pozorování, i takové případy, kdy člověk nemá žádný karmický úkol. To znamená, že naše duše nepřišla na tento svět jako na služební cestu, nýbrž na výlet. Různé varianty karmických úkolů si podrobněji probereme v další kapitole. Čtvrté potrubí je hodně závažné, avšak nefunguje u všech lidí. Čím plnější byla v okamžiku smrti vaše "karmická nádoba" v předešlém životě, tím víc karmických úkolů vás čeká v tomto životě. Někdo přichází na svět s téměř prázdnou nádobou a nemá v tomto životě žádné povinnosti. Jiný si zvolil povolání, jež ho uspokojuje a tím splnil svůj karmický úkol. Někomu se nevydaří rodinný život, dlouho se trápí, než takový svazek přetrhne a pocítí obrovskou úlevu. Pravděpodobně tak splnil svou karmickou povinnost v oblasti rodinných (nebo sexuálních) vztahů a může se zaměřit na vědomě vytyčené cíle.

Očištění karmické nádoby

"Karmická nádoba" se nejen naplňuje - v takovém případě bychom žili asi jen do patnácti let. Vždyť právě v tom věku se objevuje silný pocit křivdy, odsuzování, žárlivost a jiné negativní emoce. Abychom tedy mohli žít trochu déle, umístila moudrá Příroda na spodku "termické nádoby" několik potrubí, jimiž tekutina karmy vytéká ("karma se očišťuje"). To znamená, že člověk svými myšlenkami a přístupem k životu vykupuje vlastní hříchy. Spodní potrubí jsou pravděpodobně stále pootevřena a tekutina karmy z nich pomaloučku vytéká. Sotva přestane přitékat do karmy tekutina shora, nádoba se okamžitě začíná vyprazdňovat, čili množství nahromaděných hříchů se postupně zmenšuje. Ne rychle, ale postupně. Když jste například svůj pocit křivdy vůči rodičům hromadili dvacet let, budete se od tohoto hříchu očišťovat taktéž patnáct - dvacet let (pokud samozřejmě nepoužijete speciální techniku). 

Soustavu dolních potrubí si představujeme takto: 

•  První spodní potrubí - vědomé činy. Člověk si může idealizovat něco pozemského, svými pozitivními činy však otvírá záklopku, nacházející se na prvním spodním potrubí a tou je vědomé konání - a vypouští tekutinu karmy, takže nedosáhne úrovně, která způsobuje těžké následky. Za "pozitivní" přitom pokládáme pouze činy, které jsou v souladu s požadavky Vyšších sil, ne tedy ty, jež se pokládají za pozitivní z hlediska veřejného mínění nebo mravních norem. Sem patří i projev soucitu, milosrdenství, nezištné služby ušlechtilým cílům, dobročinnost a podobné věci, které se dělají pro dobro člověka. Směle sem můžeme zařadit i šíření poznatků, které mohou lidem usnadnit život a učinit ho takovým, aby víc vyhovoval Vyšším silám. Například i myšlenek, které si přečtete v této knize nebo v knihách jiných autora. Pomocí takových myšlenek se život člověka může stát méně problémovým a spokojenějším. 
• Druhé spodní potrubí - kladné vlastnosti. Druhým potrubím k odvádění tekutiny z "karmické nádoby" jsou kladné vlastnosti, jako je dobrota, dobromyslnost, veselost, optimismus, smysl pro humor apod. Člověk si může idealizovat něco pozemského, přirozená dobromyslnost a optimismus však způsobují, že se jeho "karmická nádoba" nikdy nenaplní. Takovou rovnováhou se často vyznačují lidé tlustí (kteří si rádi pochutnávají) a dobromyslní.
• Třetí spodní potrubí - vnější vlivy. Třetím potrubím je působení jiných lidí (neboli vnější vlivy). Každý může navštívit dobrého léčitele nebo člověka se senzibilními schopnostmi, který jistými manipulacemi odčerpá z "karmické nádoby" část tekutiny. Účinek takového zásahu však bude pravděpodobně krátkodobý, protože bez uzavření potrubí shora se "karmická nádoba" poměrně rychle - za týden, měsíc, rok - znovu naplní. Můžeme to přirovnat k tabletkám - dokud je užíváme, pomáhají, když přestaneme, nemoc se vrátí. Totéž platí i o náboženských očistných rituálech. V křesťanství je to např. půst, zpověď a pokání. K očištění "karmické nádoby" jsou poměrně úspěšné, ale musíme je provádět dost často, protože při takových procedurách se postoj člověka ke světu obyčejně nemění. Zachovává si nesprávné názory, horní záklopky zůstávají otevřeny a nádoba se brzy zase naplní. Duchovní proto věřící vyzývají, aby se očišťovali každý týden. 
• Čtvrté spodní potrubí - splnění karmického úkolu. O závažnosti splnění svého karmického úkolu už byla řeč. Když ho člověk nesplní, příslušné potrubí shora je otevřené. Když ho splní, menší idealizace jsou přípustné. Napomáhá tomu další spodní potrubí, které můžeme pojmenovat splnění karmického úkolu, s nímž člověk přišel na tento svět. Jak jsme už řekli, dává duše člověka, když se ubírá na tento náš svět, nějaké sliby. Aspoň že se bude chovat tak, aby nezvýšila hladinu ve své "karmické nádobě". Pokud byl člověk obdařen nějakými schopnostmi, musí je využít k dobru lidí, ne se oddávat idealizaci o své výjimečnosti. Je mnoho příkladů podobného vztahu k životu. Pedagogové, zdravotnický personál, historici, literáti, knihovníci, vědci a představitelé četných dalších profesí pracují často za symbolický plat. Práce je uspokojuje, to znamená, že plní svůj karmický úkol. A nechtějí se ho zříci, bez ohledu na komplikace a útrapy. Když si člověk plní svůj karmický úkol, záklopka na tomto potrubí se otevírá a tekutina z "karmické nádoby" postupně vytéká. 

Prázdná "karmická nádoba ". 

Takovým způsobem se "karmická nádoba" může v určité chvíli vyprázdnil a člověk si v tomto životě nenasbírá žádné hříchy. Týká se to lidí, kteří nepociťují ve vztahu k čemukoliv, co se děje okolo nich, negativní emoce. Ve skutečnosti to jsou lidé bez emocí, kteří všechna svá rozhodnutí dělají na základě rozumových úvah. Takoví lidé nemají nesprávné postoje, neidealizují si svět, nýbrž přijímají ho takový, jaký je, a obyčejně nějakým způsobem pomáhají lidem, ať už léčitelstvím, radami nebo vlastním způsobem života. Nikdo k nim nevysílá negativní vlivy, a i kdyby vysílal, nic se na ně nepřilepí. Takových lidí je však nesmírně málo. Náš svět se topí v emocích. A bylo by správné, kdyby to byly emoce lásky, radosti, spokojenosti, odpuštění. Bohužel, v životě převládá křivda, odsuzování, pohoršení, pohrdání, hněv, žárlivost atd. U většiny lidí negativní emoce mnohonásobně převyšují pozitivní. Proto většina lidí má "karmickou nádobu" naplněnou na 60 - 80 %. 

"Karmická nádoba" - to není jen získaná karma. 

Všimněte si, že všechny dosavadní úvahy se týkaly jen těch negativních prožívání a nesprávných postojů, jež si člověk nahromadil v tom období života, kdy bylo jeho jednání vědomé. Vztahují se tedy na karmu, jíž jsme získali během našeho života. Náš model však nebere v úvahu jen hříchy získané vědomým konáním, nýbrž i zátěž, kterou jsme si přinesli z minulého života. To znamená "zralou" karmu. Hříchy, jichž jsme se dopustili v našem nynějším a minulém životě, se sečítají a jsou projevem naší celkové nespokojenosti se životem. O tom, jak lze přibližně určit naši "zralou" a "získanou" karmu, si povíme v další kapitole.

Aplikujte to na sebe. Vyjmenovali jsme hlavní zdroje, z nichž se naplňuje "karmická nádoba", a také způsoby jejího očišťování. Každý z nás může tento model aplikovat na sebe a zjistit, která záklopka mu nedoléhá a zda se v jeho životě neodehrály události, které by bylo možno pokládat za karmický trest právě za tento nesprávný postoj nebo čin. Určitě každý najde ve svém životě nejednu událost, jíž může takto vysvětlit.

Závěry:

1.  Všechny lidské hříchy si můžeme představit jako nějakou tekutinu, která se hromadí v "karmické nádobě" a charakterizuje stupeň nespokojenosti člověka s okolním světem. 
2. "Karmická nádoba" se naplňuje čtyřmi potrubími: "idealizací pozemských hodnot", "nesprávnými postoji", "vědomým negativním jednáním" a "nesplněním karmického úkolu". Kterýmkoliv z těchto potrubí může proudit tekutina, charakterizující váš nesprávný vztah k tomuto světu.
3. Tekutina může z "karmické nádoby" vytékat čtyřmi potrubími: "vědomým pozitivním jednáním", "kladnými vlastnostmi osobnosti", "vnějším působením", "splněním karmického úkolu". Když člověk pozná mechanismus naplňování a vyprazdňování "karmické nádoby", může vědomě regulovat její naplňování a tak usměrňovat svůj osud a zdraví.
   

Kniha: Karma Život bez konfliktů - Alexander Svijaš