Karma je zdarma

Každá akce způsobuje stejně velkou odpovídající reakci. Nikdo tedy neunikne následkem svých činů.  

Kámen, který hodíme, musí jednou dopadnout a v dokonalých zákonech, které pracují s absolutní precizností, není zapomenut žádný náš čin, slovo nebo dokonce myšlenka.

Karma je tedy hlavní příčinou naší existence v materiálním světě. Ten, kdo chápe tento princip, se umí vyhnout utrpení a jednou provždy ukončit koloběh zrození a smrti.

Jsou ustanoveny hmotné zákony, z nichž jeden z nejhlavnějších je zákon karmy.

Karma znamená spravedlnost.

Každý má právo mít svobodnou vůli, nemá ale právo vyhnout se následkům činů, které způsobí. Pokud jednáme na vlastní pěst, rozhodli jsme si hrát na uživatele a ovladatele, nezávisle na Bohu, je právě hmotný svět a jeho vesmíry s jemnými a hmotnými prvky určen právě k tomu. Aby byla zajištěna objektivní spravedlnost existence v realitě, koncepty jako karma a reinkarnace jsou k tomu klíčové.

Jinými slovy, pokud někdo nevěří v existenci jemných přírodních zákonů jako jsou karma a reinkarnace, nemůže věřit ani ve spravedlnost.

Z pohledu ateisty-materialisty je svět jako takový nespravedlivý, nesmyslný, neexistuje v něm žádné objektivní dobro, zlo, morálka, láska, altruismus a pod. Je to jen chladné místo, kde jednotlivé genetické mutace bojují o přežití svého genofondu. To potvrzuje i jeden z výroků Krišny v Bhagavad-Gítě, kde říká:

"Materialisté říkají, že tento svět je neskutečný, že nemá žádný základ, že v něm není Boha - vládce. Říkají, že vznikl z pohlavní touhy a nemá jiné příčiny, než je žádostivost." (Bhagavad-gíta 16.8.)

Jinými slovy, ateistická fanatická víra v to, že život je jen náhodná kombinace chemikálií, spolu se stále nedokázanou Darwinovou evoluční teorií, a spekulativními hypotézami jako Big bang, spolu vytvářejí materialistické prostředí společnosti, kde v jejím středu je egocentrický a nenasytný jednotlivec, který nemá žádný důvod řídit se morálkou nebo přemýšlet o vyšším smyslu života. Dobré a špatné je jen to, na čem se lidé dohodnou a to na základě toho, kdo má jakou moc. Postavení jedince ve společnosti je hodnoceno podle toho kolik má finančních prostředků.

Spravedlnost ve státě je řízena zákony, které píší egoističtí sebestředně zaměření politici, kteří reprezentují nevědomé egoistické občany, pro které je nejdůležitější uspokojování jejich smyslů a mysli. Zákony jim mají pomáhat dosahovat toho a zároveň vyšší postavení materialisté pomocí týchž zákonů zneužívají těch slabších a chudších jedinců. Přirozený kapitalistický výběr. To, že umírají miliony dětí hlady a na druhé straně jsou milionáři a miliardáři, není podle nich nespravedlnost, ale prostě jen systém. Kdo má (podle nich) náhodné štěstí, že jako životní forma vznikne v dobrých podmínkách, ten si může užívat, a naopak jiný bude trpět a bude otrokem. Koneckonců, silní mají právo vykořisťovat slabší a přežít na jejich úkor, protože to je základní princip evoluční víry.

Potom to vypadá v praxi následovně:

"Jsou přesvědčeni, že uspokojování smyslů je prvořadou potřebou lidské civilizace. Až do poslední chvíle prožívají nesmírnou úzkost. Spoutaní sítí storakých a tisícerých tužeb a posedlí žádostivostí a hněvem si pořizují peníze pro smyslový požitek." (Bhagavad-gíta 16.11-12)

Materialista, kterému postupně hmotné tělo slábne a nepřináší mu po těžké práci, strachu a stresu už ani ty kapky štěstí, které jako tak prožíval když byl mladý, má ale stále hmotné touhy tak přeexponované, že až do poslední chvíle je připoután k myšlence uspokojovat své smysly a mysl, i když je tato zmatená duše uvězněna v těle nemocného starce na smrtelné posteli. Hmotná iluze je až tak silná.

Na druhé straně zde máme tzv. západní náboženství, která sice nepřímo vycházejí z Véd a dharmy, ale už jsou jim natolik vzdálená a zdeformovaná, že jejich samotná mytologie a aforismy, které z původní ucelené filozofie zůstaly, nedávají dostatečně uspokojivá vysvětlení toho, proč by Bůh měl být spravedlivý. Mají jen jednostranná tvrzení, že je, ale když si to logicky shrneme, vidíme, že je to jen slepá víra a jejich podoba Boha je všechno jen ne spravedlivá.

Všechno to začíná tvz. "prvotním hříchem", což v překladu do lidské řeči znamená, že duše začne trpět za něco, co ani nespáchala, ale udělali nějaký její pradávní předkové, tedy Adam a Eva.

Nemluvě o tom, že jejich představa Boha je redukována na dědečka, který nemá na práci nic jiného, ​​než dohlížet na to, kdo poruší jeho pravidla, aby ho mohl uvrhnout do věčného pekla, bez nějaké možnosti uvědomit si svou chybu a být někdy napraven a propuštěn z těchto muk. (O tom, že ideu věčného pekla a zavržení reinkarnace přidali do křesťanství později.

To je tedy jejich představa spravedlnosti. Nemluvě samozřejmě o tom, že pokud se někdo narodí v jiné zemi než křesťanské, tak jde do pekla automaticky. Což je vlastně většina světa. Ale i v rámci křesťanů existují tisíce odnoží a sekt a každá tvrdí, že členové těch ostatních skončí v pekle (nebo minimálně velmi špatně). A protože všechna západní náboženství vycházejí z takové starozákonní "spravedlnosti", nedává to příliš naději na dobré vyhlídky pro jejich členy. Naštěstí si ale situaci zlehčují tím, že k tomu, aby se dostali do nebíčka, kde si mohou egoisticky pokračovat v užívání, stačí:

- Být narozen ve správném náboženství
- Věřit, že Ježíš existoval a bere na sebe všechny hříchy (karmu) jen proto, že.... věříš, že existoval.

Védy vysvětlují spravedlnost tak, jak by si ji představil každý normální inteligentní člověk, a to tak, že prostě akce vytváří reakci a nic není náhoda. Jelikož se každému musí vrátit časem přesně to, co udělal, tak bez druhého faktoru, kterým je reinkarnace by to nebylo možné, neboť by smrtí tohoto těla vše skončilo a nebyla by možnost získat všechny reakce za nahromaděné činy.

S tím úzce souvisí bod, který si západní pseudonáboženství neumí teologicky vysvětlit, a tím je otázka...

Proč "nevinní" lidé trpí?

Když někdo vidí malého černouška v Africe s nafouknutým bříškem a AIDS od narození, řekne si, že život je nespravedlivý a Bůh neexistuje, neboť by to nedopustil.

Samozřejmě, to si řekne jen někdo, kdo nevěří v princip akce a reakce a reinkarnace. Totiž z pohledu karmy náhoda ani nespravedlnost neexistuje a každý si je skutečně tvůrcem svého štěstí a neštěstí.

Technicky totiž černoušek není černoušek, ale je to věčná duchovní částice - duše (átma), která na základě své karmy, kterou si pobytem v hmotném vesmíru nahromadila za mnohé životy, v tomto jednom konkrétním "filmovém pásku" musí prožít to, co si zaslouží, a má tedy např. takové a takové tělo, je v jistém prostředí a zažívá dané situace. Když pak někdo chápe to, co vidí z pohledu poznání, vidí věci takové, jaké jsou, a nemá důvod sentimentálně žárlit, ani se radovat. Věci prostě jsou, jaké jsou, a jsou spravedlivé, i když to nemusí tak na první pohled vypadat. Kdyby někdo viděl nesčetné tisíce životů té duše, která je nyní v těle černouška, ​​které žila předtím, a další tisíce, které bude žít po tomto, získal by více objektivní nadhled.

"Pro toho, kdo se narodil, je smrt zcela jistá a ten, kdo zemřel, se zcela jistě narodí. Duše, která přetrvává v těle, je věčná a nikdy nemůže být zabita. Proto za žádným tvorem nemusíš truchlit." Bhagavad-gíta 2.27,30

Často lidé špatným lidem, vrahům, nebo těm, co týrají děti či zvířátka, přejí to nejhorší utrpení, je to tak? A pak hovoří o nespravedlnosti, že někdo takový prostě v klidu zemře ve spánku s úšklebkem na rtech, nedostane světskou spravedlnost, kterou by si zasloužil, ať už pro nedostatek důkazů, nebo jiným okolnostem. Nepotěšili by se právě tito jistí lidé tomu, kdyby ho ta spravedlnost přece jen dostihla a musel získat vězeňský stejnokroj, ve kterém by strádal a trpěl? Asi ano. A kdyby ten stejnokroj vypadal jako tělo vyhublého malého chlapce či dívky? To by už byl problém? Protože tak nějak to je. Nikdo v tomto materiálním světě totiž není nevinně, jinak bychom zde nebyli. Chápu ale i to, že většina odsouzených se bije do prsou, že oni jsou právě ti nevinní.

Z tohoto pohledu si karma jako vykonavatel objektivní spravedlnosti vždy najde své cestičky, i když to někdy trvá. Z pohledu věčnosti je to ale zanedbatelné a dříve či později nastane situace, která zajistí balanc ve prospěch spravedlnosti.

Někomu může napadnout otázka, že ok, řekněme, že někdo začne chápat karmu a umí připustit, že věci, které se mu dějí v tomto životě jsou výsledky předešlých činů, které si ani nemusí pamatovat. Měly by mu být odpuštěny jen proto, že si je nepamatuje? Odpověď je podobná jako v případě, kdy někdo opilý spáchá trestný čin a další den ráno si nepamatuje, že něco spáchal. To není omluva. Nikdo ho totiž nenutil ten večer pít.

Další logická otázka může znít, zda si malé dítě trpící leukémií dokáže vůbec uvědomit, že se jedná o trest. Zde odpověď zní, že si to nemusí vědomě uvědomovat, ale ten zážitek toho, jaké to je s sebou duše v jemnohmotném těle (kde jsou uloženy všechny vzpomínky) přenese do dalších životů. I když si v dalším životě nebude vědom, že v předchozím těle takhle trpěl, v podvědomí to mít bude a intuitivně bude chápat jaké to asi je a bude k tomu víc empatický a umět se do toho vcítit. I když je karma velmi složitá na pochopení konkrétních bezprostředních souvislostí, protože vše se vším souvisí, uvedu velmi obrazný extrémně zjednodušený příklad.

To trpící dítě mohlo v minulém životě být vlivným obchodníkem s lékárníky, který přímo či nepřímo způsobil, nebo se podílel na to, že i kvůli jeho činům trpěly malé děti, neměly přístup k lékům či onemocněly. V tom životě příliš velkou empatii k trpícím dětem neměl - dokud se to nestalo jemu samotnému.

Podobný příklad lze zjednodušeně aplikovat i na lidi, kteří jsou přirozeně soucitní ke zvířatům a nezabíjejí je, a tedy ani nekupují jejich mrtvoly jako potraviny. Je možné, že bezprostředně jeden či pár životů dozadu byli sami v těle zvířat, která tímto způsobem trpěla. A stejně, ti, kteří momentálně podporují, či dokonce sami provozují jatka, sami v dalších životech skončí jako zvířata na jatkách (možná i ve vlastní firmě). Potom se budou muset v takových koncentrácích narodit velmi mnohokrát.

Jedna védská mantra na toto téma zní:
Mam se khadatiti mamsah, což v překladu ze sanskrtu znamená: "Zabíjím toto zvíře a jím ho. V příštím životě zabije a sní ono mě."

Karma neznamená fatalismus

Někdo si karmu může vysvětlovat tak, že trpícím tím pádem není třeba pomáhat, neboť si za to mohou sami minulými životy. Jak máme potom "konat dobro", když ve skutečnosti nikomu reálně nepomůžeme?

Abychom to pochopili, měli bychom vysvětlit některé principy karmy tak, jak je popisují Védy:

Karmický princip spojuje osoby a události, které si navzájem karmu realizují.
Když se někdo rozhodne využít svou částečnou svobodnou vůli k tomu, aby např. v hněvu dal někomu facku, tak ji dá jen tomu, kdo má facku dostat jako součást svého vlastního trestu. Není tedy možné, abyste zapříčinili někomu takovou reakci, které nepředcházela kdysi jeho vlastní akce. Nevinnému člověku tedy nemůže být ublíženo. Tato zásobárna karmy (což si vysvětlíme níže než vlastně karma "zraje") je tak rozsáhlá a prochází tolika životy, že něco co se nám stane nyní může mít svou příčinu i X životů dozadu.

Dobrá karma a špatná karma se navzájem nenegují, ale realizují se nezávisle.
Dobrou karmou se neodčiní špatná karma a špatnou karmou se nezničí dobrá karma. Jednotlivé karmické plody existují nezávisle a jejich projevy se manifestují jeden za druhým, podle toho, zda daný následek je "vyzrálý", a jsou na něj vhodné podmínky (vzhledem k nesmírně komplikované síti karmy ostatních lidí). Jiní lidé jsou technicky pouze "pošťáci" naší vlastní karmy. Když toto chápeme, neměli bychom se reálně na nikoho zlobit a přijmout to, co se nám děje s pokorou. Don't shoot the messenger of your own karma. S tím úzce souvisí i další bod.

Součástí trestu za karmu je tendence znovu provést čin, který tuto karmu zapříčinil.
Když si někdo myslí, že skutečnou příčinou toho, že se mu stalo něco špatného je někdo jiný než on sám, tak má tendenci vrátit mu to. Tím, že to ale vrátí, znovu hodí tentýž bumerang dál, ale jak to u bumerangů už jednou chodí, zase se mu vrátí v jiné situaci, možná i v jiném životě, a také se bude divit, proč se mu něco takového děje. Křesťanská anekdota, která říká, že kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem, nebo jak máme nastavit i druhé tváře, poukazuje právě na tento aspekt karmy. Koneckonců, taková různá skrytá přirovnání jsou i v jiných náboženstvích. Např. Kdo jak zasadí, tak sklidí, je přímá reference na karmu. Ve Védách jsou tyto zákonitosti ale popsány mnohem komplexněji a logičtěji a člověk si umí udělat celkový obraz a nebýt odsouzen k nějaké slepé víře a skládání malých střepin, nevidí celou nádobu a její účel.
Ještě zajímavost: Tento princip opakování situací a karmy zcela přibližuje i film Atlas mraků, případně i film Fontána od Aronofského.

Míra karmického trestu je úměrná poznání toho, kdo čin koná. Čím více je člověk v kvalitě nevědomosti (tamas), tím menší reakci získává.
Na jedné straně jsme si řekli, že nevědomost neomlouvá, a je to pravda, ale ne úplně. Částečně ale přece jen ano, protože predispozice k vytváření karmy je svobodná vůle, a tedy míra svobodné volby. Pokud někdo nemá svobodu rozhodnout se, nemůže dostat za to ani reakci. Podobně i v našem trestním právu, soud nikdy neodsoudí nesvéprávnou osobu, blázna, který objektivně neumí rozlišit správně od nesprávného a chápat důsledky svého jednání. Tehdy ho nezavřou do vězení, ale půjde do psychiatrické léčebny. Podobně funguje i karma. Zvířata si z tohoto důvodu nevytváří žádnou novou karmu, protože jednají pouze pudově. Díky tomu, že ale mají tyto duše, které jsou momentálně v tělech zvířat zásoby předešlé karmy, a v těle zvířete prožívá situace, dobré i špatné, trpí, strachuje se, atp. tak si utrácí (spaluje) jistou část karmických zásob, a jelikož nové nevytváří, tak postupně se může posouvat směrem výše po evolučním žebříku. Evoluce tedy existuje jako duchovní a karmická evoluce (a zároveň i devoluce do nižších druhů) a ne tak, jak se v dnešní době prezentuje.

Stejně tak lidé, kteří jsou silně v nevědomosti, tzn. kvalita tamas, nemají až takovou míru střízlivosti a svobody, a proto jejich karmické činy nenesou tak velké reakce. Velmi jednoduchý obrazný příklad je například - kdyby jedl hovězí maso američan, který vyrůstal na farmě v prostředí, kde je to běžné, tak pokud dělá to, co se od něj očekává, nedělá nic (relativně horší), tak jeho míra karmy za zabíjení a jedení krav je mnohem menší, než nějakého Inda, který vyrůstal ve vegetariánské krajině, kde je dlouhá duchovní tradice, ví, že je to nesprávné, chápe jak karma funguje a pod. Ten když něco takového udělá, reakce v podobě negativní (ugra) karmy budou x-násobně přísnější.

Karma ve Védách

Karma, v sanskritu "कर्म", znamená - čin, skutek. Jak jsme si řekli, je to princip, který na západě známe také jako princip akce a reakce. Podle Védského učení, ze kterého tento princip vychází, jsou hmotně podmíněné živé bytosti zapleteny do sítě svých předešlých činů, tzn. plodonosné činnosti, což je nutí neustále se inkarnovat do hmotného světa. Tento cyklus převtělování se nazývá samsáře. Karma je tedy prvotní příčinou naší existence v materiálním světě. Naše hmotné touhy spolu s karmou nám na konci našeho života vytvoří pomocí hmotné přírody další tělo, do kterého jsme nuceni se přemístit.

"V hmotném světě přenáší živá bytost svá různá pojetí života z jednoho těla do druhého, podobně jako vítr přenáší vůně. Tak přijímá jeden druh těla a znovu ho opouští, aby přijala další." (Bhagavad-Gíta 15.8)

Ještě jednou a stručně, koncept karmy spočívá v tom, že živá bytost, duše, se rozhodne užívat si hmotného světa nezávisle na Bohu a proto je její touha naplněna a inkarnuje se v hmotném světě. Zde se ale začíná projevovat její zvláštní vůle, která není v souladu s Nejvyšším, a proto musí nést přímou zodpovědnost za své činy, dobré i špatné. Takto se zaplétá do mnoha činností, které ji začínají poutat k tomuto světu a je velmi obtížné se z této karmické sítě osvobodit. Tento princip tedy neznamená, že Bůh živé bytosti tresce nebo odměňuje. Jeho oddělená energie v podobě karmy způsobuje, že každý dostane jen to, co si zaslouží.

Karma není nezvratný osud. Nic nám není předurčeno, co bychom si nezasloužili, nebo o co bychom se sami nepřičinili v minulosti. Je to ve skutečnosti totalitní princip, kterým se řídí celá hmotná příroda.

Karma vzniká na základě našich myšlenek, slov a skutků. V tomto věku - Kali-yuga - se podle Véd karma tvoří pouze na základě konkrétních činů (v předchozích věcích ji tvořily i myšlenky). Ale protože myšlenky a slova bývají ve většině případů příčinou našich činů, měli bychom si dávat tedy pozor i na ně.

"Zasaď myšlenku a sklidíš čin, zasaď čin a sklidíš zvyk, zasaď zvyk a sklidíš charakter, zasaď charakter a sklidíš osud." (indické přísloví)

Od karmy se nedá osvobodit, alespoň ne jednoduše. Naše osobní karma nás provází všemi inkarnacemi (vtěleními) a záleží na čase, místě a na konkrétních podmínkách, aby se projevila. Je tedy dost možné, že se nám přihodí věci, které jsme zapříčinili před mnoha životy a teprve nyní dozráli do stádia, kdy jim musíme čelit. Také to, co způsobujeme v tomto životě, se nám může vrátit ještě v tomto, ale i v některém z budoucích životů.

Védy (v Upanišádách) - dělí karmu na tyto tři druhy podle zrání činů:

Sanchita-karma je celková nahromaděná karma. Ve většině případů je nemožné si ji vyčerpat během jednoho života. Z této "zásoby", která obsahuje všechny naše minulé reakce, jisté reakce dozrávají, a když dozrají, stává se z nich prarabdha-karma.

Prarabdha-karma je karma, která si už nese své vyzrálé ovoce. Uskutečňuje se většinou jako konkrétní problém, který se objeví v našem životě.

Kriyamana-karma je druh karmy, který vytváříme během tohoto života. Celá kriyamana-karma plyne do sanchita-karmy a postupně formuje naši budoucnost.

Z tohoto pohledu, cyklus rození, stáří, umírání a opětovného rození zvaný samsára nekončí do momentu, než trvají naše karmické reakce. I kdybychom se zřekli všech hmotných činů a jednali čistě na duchovní úrovni, trvalo by velmi dlouhou dobu, než by nás naše minulá karma dostihla. Proto existuje proces zvaný bhakti-yoga, pomocí něhož lze pomocí duchovní seberealizace postupně spálit na popel všechny nahromaděné karmické reakce. Lze toho dosáhnout i během jednoho života. Tento proces ale není vůbec snadný. Jednou z podmínek je přestat mít chuť užívat si hmotného života a pochopit, že věčné štěstí se zde nedá najít. S tímto procesem je tedy úzce spjata yoga (následující článek), jako proces postupného osvobození se od karmy a začátek služby Bohu (viz 7. díl o Bohu).

"Po mnoha zrozeních a smrtích se člověk, který je v pravdě obdařen poznáním, odevzdá Mně, vědíc, že ​​Já jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková duše je velmi vzácná." (Křišna v Bhagavad-Gitu 7.19)

Védská filozofie (v Padma Puránu) vysvětluje, že karmické reakce se projevují ve čtyřech různých fázích, které se přirovnávají k fázím růstu rostliny:

1. bídža (semeno) - Naše přání a úmysly již existují v jemnohmotné podobě a až později se projeví činnostmi. Abychom se tedy vyvarovali nepříjemných karmických reakcí a utrpení, musíme věnovat pozornost svým nevysloveným hmotným touhám, dokud semena činů ještě nezačala klíčit.

2. kouta-stha (klíčení) - Reakce, které vznikají poté, co došlo k rozhodnutí uskutečnit nějaký čin. Jsou to hmotná přání, která právě začala klíčit.

3. phalonmukha (vytvoření plodu) - Reakce, které již nesou plody (phala). Když vykonáme hmotnou činnost - dobrou nebo špatnou - je jen otázka času, než se projeví reakce (plod) v podobě štěstí nebo neštěstí.

4. prárabdha (žně) - Reakce, které se již vyplnily s naším narozením: Rodina (určuje naše společensko-ekonomické postavení, národnost, rasu), fyzické a psychické predispozice atp.

Předchozí tři fáze se také v sanskritu souhrnně označují jako aprarabdha, nebo dosud neuskutečněné reakce, potenciální štěstí a utrpení. Čtvrtá fáze, prarabdha-karma, je tedy to, čemu se obecně říká "karma".

Dobrá a špatná karma

Bhagavad-Gíta ( 4.17 ) říká: "Je velmi obtížné porozumět složitosti činu. Proto je třeba dobře vědět, co je čin, co je zakázán čin a co je nečin."

V těchto verších jsou popsány tři druhy karmy:

1. karma - činnosti v souladu s vyššími přírodními zákony (dharma), které jsou rovněž popsány ve védských písmech. Toto pozitivní jednání s sebou nese pozitivní reakce v podobě hmotného (dočasného) štěstí a požitku. Zjednodušeně se dá říci, že takovou "dobrou" karmu člověk dostává za plnění svých předepsaných povinností. Je ale zásadní vědět, jaké to jsou, protože bez poznání zákonů a vlastních povinností nelze je ani správně následovat. Výsledky dobré karmy se mohou projevit v tomto životě, ale také v následujících. Za významně dobrou karmu se duše inkarnuje na vyšší hmotné úrovně (dévové). Mytologicky jsou nazýváni polobozi nebo v křesťanství andělé. Tyto zbožné úrovně se vyznačují tím, že jejich obyvatelé mají neobvykle krásná těla, většinou jemnohmotná, nebo složená z jemnějších prvků. V principu si užívají výsledků dobré karmy až do bodu, kdy se tyto vyčerpají a jsou pak nuceni klesnout znovu na nižší úroveň. zemskou. Výjimečně může duše pokračovat v duchovním pokroku iz úrovně poloboha, ale je to mnohem obtížnější než na Zemi, protože nevnímá utrpení ani nutnost dostat se z hmotného světa. Např. nemají tam stáří, nemoci a pod.

2. vikarma - činnosti, které písma zakazují, neboť jsou v rozporu s dharmou. Tyto negativní činnosti s sebou přinášejí odpovídající reakce - hmotné neštěstí a utrpení. Nejrozšířenější a učebnicové příklady naleznete v tomto článku - 4 regulace. Výsledkem takové karmy je většinou nepříznivé zrození, špatné postavení, problémy v životě či pokles do nižších druhů těl jako jsou zvířata a rostliny či dokonce pobyt na nejnižších jemnohmotných úrovních (mytologicky nazývané pekelné úrovně). Dobrá zpráva je, že karma, ať už dobrá nebo špatná je vždy dočasná, a tak jak utrácejí dobré karmické reakce, podobně to funguje i při špatné karmě. Tím, že člověk trpí "odrábí" špatnou karmu a postupuje směrem nahoru (z hmotného hlediska). Tady nastává samozřejmě klasický vliv iluze a to, že jakmile člověk přestane trpět, má tendenci vrátit se k předešlému způsobu života a znovu porušovat zákony stvoření a tím si znovu vytvářet špatnou karmu. Tento cyklus je tedy třeba přerušit.

3. akarma - činnosti vyšší duchovní povahy, které nepodléhají hmotným přírodním zákonům a proto se označují jako "nečiny". Nepřinášejí žádné reakce, ani pozitivní, ani negativní, a tak vedou ke konci reinkarnace a samsáry. K tomu dojde tedy teprve tehdy, když je naše karmické konto na konci života rovné nule. Toho však nelze dosáhnout současným jednáním karmy a vikarmy, jak by si někdo mohl myslet, protože jak jsme si vysvětlili výše, ty se provádějí nezávislé na sobě a navzájem se neneutralizují. Je toho tedy možné dosáhnout pouze pomocí bhakti-yogy.

Příčinou hmotných problémů je vikarma, kterou v dnešní době vykonává obrovské množství lidí na celé planetě a která je hrozbou pro celé lidstvo, neboť ho postihuje v podobě kolektivní karmy (souhrn individuálních karem). Ta se projevuje jako války, epidemie, přírodní pohromy, atp. Skutečnost dokazuje, že nám chybí poznání o zákonu karmy, protože i přes všechny dobré úmysly a snahy zmenšit utrpení, je na světě stále více neštěstí, individuálního i kolektivního. Toto poznání je nakonec jediným řešením současných problémů. Ten, kdo si to uvědomí, pochopí, že se změnou musí začít sám u sebe.

Jak se zbavit karmy

Pár veršů z Bhagavad-gíty, kde tuto královskou vědu vysvětluje ten nejpovolanější, tzn. samotný autor systému - Bůh.

Výňatky ze 3. kapitoly Bhagavad-Gíty zvané Karma-yoga:

Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, řekl: "Ó, bezhříšný Arjuna, už jsem ti vysvětlil, že jsou dva druhy lidí, kteří se snaží o seberealizaci. Někteří se ji snaží dosáhnout empirickou filozofickou spekulací, zatímco jiní jednáním v duchu oddané služby.

Samotnou nečinností se člověk nemůže vysvobodit a pouhým odříkáním nemůže dosáhnout dokonalosti.

Všichni jsou bezmocně nuceni jednat podle vlastností získaných z kvalit hmotné přírody; nikdo nemůže zůstat ani na okamžik nečinný.

Ten, kdo krotí své činné smysly, ale jeho mysl setrvává u smyslových předmětů, jistě klame sám sebe a je pokrytcem.

Ó, Arjuna, mnohem vznešenější je upřímný člověk, který se pomocí mysli snaží ovládnout činné smysly a bez lpění začne s karma-yogou (ve vědomí Kṛṣṇu).

Konej své předepsané povinnosti, neboť čin je lepší než nečinnost. Vždyť bez práce nemůžeš udržet naživu ani své tělo.

Každý musí vykonávat činy jako oběť Višnuovi, jinak ho připoutávají k hmotnému světu. Proto vykonávej své povinnosti pro Jeho potěšení; tak se osvobodíš.

Pánovi oddaní jsou zbaveni všech hříchů, protože jedí jídlo, které bylo nejprve obětováno. Ale ti, co připravují jídlo pro svůj smyslový požitek, jedí jistě-jistě jen hřích.

Věz, že předepsané povinnosti jsou uloženy ve Védách, které pocházejí přímo od Nejvyšší Božské Osobnosti. Proto všudypřítomná Transcendence trvale spočívá v obětních činech.

Můj milý Arjuna, člověk, který nevykonává oběti předepsané ve Vedách, vede vskutku hříšný život, neboť ten, kdo žije pouze pro smyslový požitek, žije marně.

Ale ten, kdo nachází radost ve vlastním "já", kdo žije životem seberealizace a je sám v sobě dokonale spokojen, nemá žádné povinnosti.

Seberealizovaný člověk nemá proč vykonávat předepsané povinnosti, a nemá ani důvod je nejednat. Nemusí být závislý ani na jiné živé bytosti.

Člověk by tedy měl jednat z povinnosti a bez lpění na plodech činů, neboť činy zbavenými připoutanosti dosáhne Nejvyššího.

Vždyť i Janaka a jiní králové dosáhli dokonalosti právě díky tomu, že vykonávali předepsané povinnosti. Už jen proto, aby se lidé mohli z tvého příkladu poučit, měl bys jednat stejně.

Všechno, co dělá velký člověk, dělají i ostatní lidé. Celý svět následuje příklad, který svým jednáním stanoví.

Ó, syn Pṛthy, ve všech třech světech není ničeho, co bych měl dělat, nic Mi nechybí a ani po ničem netoužím - a přece vykonávám předepsané povinnosti.

Kdybych totiž nevykonával poctivě předepsané povinnosti, pak by všichni lidé zaručeně následovali Můj příklad.

Kdybych nevykonával předepsané povinnosti, všechny tyto světy by zanikly. Byl bych původcem nežádoucího obyvatelstva, a tím bych zničil mír všech bytostí.

Tak jako nevědomí vykonávají své povinnosti s ohledem na výsledky, tak může, byť bez lpění, jednat i moudrý, aby vedl lid správnou cestou.

Moudrý člověk by neměl rozvracet mysl nevědomých, kteří lpí na plodonosných činech tím, že je bude povzbuzovat k nečinnosti. Spíše by je měl zaměstnat různými činnostmi v duchu oddané služby (pro postupný pokrok v duchovním životě).

Duše pomýlená falešným egem se považuje za vykonavatele činů, které ve skutečnosti vykonávají tři kvality hmotné přírody.

Ó, bojovník mocných paží, ten, kdo zná povahu Absolutní Pravdy, neoddává se smyslům a jejich požitkům, neboť si je dobře vědom rozdílu mezi činy v duchu oddanosti a plodonosným jednáním.

Nevědomí lidé, pomýlení kvalitami hmotné přírody, se plně zaměstnávají hmotnými činnostmi a lpí na nich. Moudrý člověk by je však neměl znepokojovat, přestože jejich jednání je pro nedostatek znalostí nižší povahy.

Ó, Arjuna, proto zasvěť všechny své činy Mně as myslí upřenou na Mne, zbavený sobectví a lhostejnosti a bez touhy po zisku bojuj.

Kdo plní povinnosti podle Mých pokynů a řídí se Mým učením vždy s vírou a bez závisti, ten se vysvobodí ze zajetí plodonosných činů.

Věz však, že ty, co ze závisti toto Mé učení nedodržují, je třeba považovat za nevědomé, pomýlené a odsouzené k neúspěchu ve své snaze dosáhnout dokonalosti.

I moudrý člověk jedná podle své přirozenosti, neboť všichni se řídí svou povahou, kterou získali vlivem kvalit hmotné přírody. Co zmůže potlačování?

Zálibu a odpor ke smyslovým předmětům je třeba usměrnit podle daných zásad. Člověk by neměl podlehnout jejich moci, neboť jsou překážkou na cestě k seberealizaci.

Je mnohem lepší vykonávat své předepsané povinnosti, i když nedokonale, než plnit dokonale povinnosti někoho jiného. Lepší je zahynout při plnění vlastní povinnosti, neboť dávat se cestou druhých je nebezpečné."

Arjuna řekl: "Ó, Krišno, co vlastně člověka vede k tomu, aby jednal hříšně, jako by poháněný silou, aniž by sám chtěl?"

Krṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, řekl: "Je to jen žádostivost, ó, Arjuna, zplozená z kvality vášně, která se později změní v hněv; v tomto světě je všepohlcujícím nepřítelem a původcem hříchu.

Tak jako kouř zahaluje oheň a prach zrcadlo, tak jako lůno skrývá zárodek, podobně i různé stupně žádostivosti pokrývají živou bytost.

Ó, syn Kuntī, čisté vědomí živé bytosti se tak zahaluje jeho věčným nepřítelem v podobě žádostivosti, kterou nelze nikdy ukojit a pálí jako oheň.

Smysly, mysl a inteligence jsou sídlem žádostivosti, která jimi zatemňuje skutečné poznání živé bytosti a mate ji.

Ó, Arjuna, nejlepší z Bharatů, proto ovládáním smyslů od samotného počátku zkroť tohoto ploditele hříchu, žádostivost, a zabij tohoto ničitele poznání a seberealizace.

Činné smysly jsou nadřazeny mrtvé hmotě, nad smysly stojí mysl, ještě výše než mysl je inteligence a ze všeho nejvyšší je duše.

Ó, Arjuna, bojovník mocných paží, když si takto poznal, že jsi transcendentální vůči hmotným smyslům, mysli a inteligenci, měl by si pomocí rozvážné duchovní inteligence (vědomím Kṛṣṇu) ovládnout svou mysl, a takto duchovní silou přemoci nenasytného. "