Jak řešit konflikt

Došlo ke konfliktu....znamená to, že začal rozvoj.
První model chování: člověk je naštvaný, urazí se, je podrážděný a to ho povzbuzuje k aktivnímu jednání.
Druhý model: člověk se zlobí, urazí, ale nic nedělá. A jestliže v prvním případě narůstá jeho nenávist k druhým, pak v druhém - vznítí se nenávist k samému sobě, navalí se nechuť žít, začíná deprese.
Existuje třetí model chování: vyhýbání se konfliktu. Člověk se nezlobí, neuráží a nic nedělá.
Čtvrtý model chování: člověk se nezlobí ani neuráží, ale podniká aktivní kroky k tomu, aby situaci změnil.
Pátý model chování: člověk chápe, že okamžitě nemůže změnit situaci, a proto nejprve začne měnit sám sebe.

Jak sám chápeš, nejlepším modelem chování jsou aktivní kroky k změně okolního světa a zároveň vnitřní dobrosrdečnost. S plochým myšlením můžeme zvolit pouze ze dvou pozic: buď se urazit na hulváta a pokořit ho, tím bránit sebe a své zájmy, nebo se mu podřídit a ustoupit, postupně se zbavujíce síly a energie.
Osoba s plochým myšlením může být buď pánem, nebo otrokem. Na vyšší úrovni myšlení se pro nás stává možné být agresivními navenek a dobrosrdečnými uvnitř, tedy spojit dva protiklady. A pak se agrese a pokoření jiného člověka změní v jeho výchovu.
Pak v konfliktní situaci již nepokořujeme druhého a nepotlačujeme sebe, ale vychováváme jak sebe tak jeho. Jakýkoli proces komunikace lidí je vždy proces výchovy. A v konfliktu, bez něhož je rozvoj nemožný, by energie neměla jít na zničení druhého nebo sebe, ale na výchovu.

Chceme-li vychovávat druhého, musíte se naučit několik základních principů:
1. Vždy zachovávat lásku. Proč? Protože výchova zahrnuje změnu člověka. Změna bez lásky je nemožná. Není-li ve výchovném procesu láska a dobrosrdečnost, pak se krutost rychle proměňuje na zničení.
2. Člověk se nemůže změnit hned. Proto výchova vyžaduje trpělivost a mnohokráte opakování pokusů. Dříve nebo později se každý člověk změní.
3. Než začneme s nadáváním, měli bychom vždy pochválit.
Pokud začneme s výčitkami a výtkami, okamžitě se spustí obranná reakce a potom se člověk měnit již nebude.

Existují dva způsoby výchovy. První je primitivní, na úrovni zvířete - snažit se vychovávat tím, že druhého budeme plísnit a trestat za chyby, za to, co udělal špatně. To potlačuje vnitřní energii a minimalizuje rozvoj. 

Druhý model je o něco vyšší úroveň. Místo toho, abychom plísnili za špatné, musíme chválit za to dobré, co udělal. Mnoho manželek se snaží vychovávat svého manžela tím, že neustále vyvolávají hádky, vyčítají a vyjadřují svou nespokojenost. A stačí pouze se naučit chválit za to dobré.
Hádavé, neustále vším nespokojené manželky jsou prostě neúspěšní vychovatelé. Avšak jejich neschopnost správně řešit konflikt se může pro jejich děti proměnit v nemoci a neštěstí.

Zákony Manu, které existují v Indii od starověku, říkají, že pokud je manželka neplodná, za pár let lze se oženit s druhou ženou; pokud žena rodí děti, které umírají, za deset let se může muž znovu oženit; pokud je žena hádavá, je potřeba se okamžitě oženit podruhé.

Sergej N. Lazarev Výchova rodičů 2

Správně řešit konflikt znamená zachovávat v duši lásku, ale zároveň hájit své zájmy a přitom brát v úvahu zájmy druhého člověka.

Konflikt je boj protikladů. Boj protikladů však může vést jak k rozvoji, tak k degradaci. Pravda ve sporu se může zrodit, ale může také zemřít. Zrodí se tehdy, když ti, kdo se přou, cítí jednotu, jinými slovy, když vznikne mezi nimi láska. Pohrouží-li se do boje protikladů, buď se navzájem zničí (pokud mezi nimi není láska), nebo začnou spolupracovat a navzájem se rozvíjet (pokud mezi nimi je láska)...

Sergej Lazarev, z knihy - Zdraví člověka, Projevy pýchy 

Pokud je člověk vnitřně vyvážený, pokud je připraven vyřešit každý problém a vychovávat toho, kdo mu ukřivdil, tehdy už pocit ukřivděnosti nepotřebuje zakoušet. Pak je jeho energie nasměrována a není vyčerpána na ukřivděnost, ale na změnu situace, to znamená, že už není zapotřebí se cítit uražený, ale je možné dosahovat změny situace a změny sama sebe.

Kdo se cítí dlouho uražený? Pocit ukřivděnosti zakouší člověk slabý, pasivní, závislý, člověk-konzument. Naopak člověk, který je zvyklý dávat, se v každé situaci bude snažit něco podniknout. A ten kdo nic nepodniká, bude prostě uražený. Urážka, ukřivděnost je ve své podstatě údělem slabých, je to úděl lidí, kteří jsou příliš připoutáni k pozemským statkům, protože připoutanost vždy plodí ukřivděnost.

Připoutanost je závislost. Čím více závisíme na našich instinktech, na našich touhách a přáních, tím více se cítíme ukřivdění, když ztrácíme příležitost uspokojit je, abychom získali to, co chceme. Proto abychom překonali svůj pocit ukřivděnosti, musíme se naučit nepřipoutávat se ke štěstí, které nám svět přináší, a nezneužívat je svými přáními a tužbami, ale naopak své tužby krotit.

Sergej Lazarev - Uzdravení duše