Ideály

O ideálech a lpění na nich...

Když jsem byl v Jaltě, poprosila mě jakási žena, abych jí vysvětlil příhodu, která se udála nedlouho před naším setkáním. Její známá měla syna, chlapečka jako andílek. Najednou umřel, zdánlivě zcela bez příčiny. Doktoři si marně lámali hlavu, co se to vlastně stalo. A jestlipak víš, proč umřel?" "Proč?"
"Protože z něj všichni dělali ideál. A ideál - to je forma kontaktu s budoucností. Připoutali ho tím k budoucnosti tak, až se mu zavřela. Uzavře-li se nám budoucnost, přináší to neplodnost, nemoc nebo smrt. Umělci velmi často pořizují portréty svých lásek nebo svých dětí. A pak obraz vystaví. Všichni jsou nadšeni, a po nějakém čase ten, kdo seděl malíři modelem, najednou umírá a nikdo neví proč. Stejně tak - aniž by o tom měla nejmenší tušení - své dětí zabíjí matka, která se nad nimi rozplývá nadšením. Mé jméno je u nás i beztak proslulé," řekl jsem jí na závěr. "Vnější popularita přitom člověka nijak děsit nemusí, horší je ta vnitřní, ta dokáže i zabít. Takže dokud budou s mým jménem spojovány špinavé pomluvy, budu živ a zdráv." Vše pomíjí, jen láska k Bohu zůstává. Nakolik je život zaplněn nejvyšším světlem a vnitřní krásou, natolik je zářivý a krásný i zvenčí.

Ideály, naděje, zásady a cíle - to jsou vždycky jen iluze. Když člověk svět poznává a hodnotí v první řadě prostřednictvím ideálů a nadějí, stává se jejich otrokem.
Duchovnost, sny, ideály - to je opravdu jen vidina, kdežto láska je realita. Jedině když svět nazíráme ze zorného úhlu lásky, kryje se jeho obraz se skutečností. Na iluzích nesmíme být závislí, je to příliš nebezpečné.

"Člověk ztrácí vše co postavil před lásku k Bohu."

 
Sergej Lazarev - Diagnostika karmy 4