Sklíčenost

02.02.2020

CO JE TO sklíčenost?
Je to hluboká nespokojenost se sebou, s osudem, se světem kolem sebe.

To je nedůvěra v budoucnost a nedůvěra v sebe, je to neustálá agrese vůči lásce.

Pokud člověk vnitřně usiluje o Boha, jako hlavní štěstí, pak nezávisí na okolním světě a neztotožňuje se s ním. Když člověk ztratí víru v Boha a orientaci k němu, začne se orientovat na tento svět a začne s ním srůstat. Pak se zapne záchranný mechanismus: okolní svět se začne hroutit. Pokud člověk nevidí Božskou vůli v tom, co se děje, když "srostl" se světem, nepřijme toto zničení, bude zraněn a začne upadat do deprese.Pokud člověk nemůže takovou záchranu přijmout, pak ještě víc začne truchlit a vzdaluje se stále více od Boha. Člověk ztrácí cíl. Cíl dává sílu; při zničení falešných cílů člověk ztrácí energii a podvědomě nechce žít. Energetický okruh člověka začíná slábnout.Člověk nebude padat do deprese pouze v jednom případě: pokud je jeho cílem jednota s Bohem. Bůh je věčný, je nemožné ztratit tento cíl, proto za jakýchkoliv podmínek osoba přežije. Vnitřně věřící člověk nemůže být sklíčený. Pokud člověk cítí, že v něm žije Božské, pak je Boží vůle zároveň i jeho vlastní vůle. Pokud se toto chápání ztratí, lidská vůle začne soutěžit s Božským a sklíčenost bude tím větší, čím větší je mezi nimi rozdíl.Sklíčenost je neochota přinést Bohu oběť, ztratit přítomnost kvůli věčnému. Je to odmítnutí ztráty, která byla v minulosti, je v současnosti a nastane v budoucnosti.Sklíčenost a ziskuchtivost pocházejí z jednoho kořene: člověk chtěl získat něco z osudu a z budoucnosti, ale jeho sny a naděje se zhroutily. Už více nemiluje svou budoucnost ani svůj osud. A čím více člověk závisí na osudu a budoucnosti, čím více sní o tom, že dostane, tím silnější je jeho závislost a silnější bude deprese.
Sklíčenost je nejnebezpečnější emocí pro člověka, protože sami pro sebe jsme otevření. V případě urážky od jiných vidíme toho, kdo nás urazil, a tak zbavit se urážky na jiného - je úloha jednodušší, než zpozorovat pomalý proces nahromadění agrese k sobě. Nespokojenost se sebou a svým osudem - to je pokus zničit svůj osud. Naše tělo a naše vědomí jsou součástí našeho osudu.DLOUHÉ INTENZIVNÍ zoufalství PŘECHÁZÍ do podvědomí A MĚNÍ SE SILNÝ PROGRAM sebezničení. Sklíčenost, nespokojenost se sebou a s osudem často vedou k onkologii. Nejvíce náchylní k onkologii jsou v první řadě lidé duchovní, protože se vnitřně užírají, litují minulost, neustále kritizují chyby jiných, nepřijetí světa je u nich mnohem silnější než u jiných.
Sklíčenost je jedním z nejnebezpečnějších momentů i proto, že je to odmítnutí své budoucnosti na nejjemnější úrovni.
Pokud člověk není spokojen s budoucností, do budoucnosti se jednoduše nedostane. Pokud nevěříme v sebe v budoucnosti, ničíme strukturu našeho "já", našeho dočasného těla v budoucnosti. Proto sklíčenost - to je sebevražda v jemné rovině. A v tomto případě člověk ničí nejen sebe, ale i své potomky.Obzvlášť nebezpečná je sklíčenost pro ženy. U žen takový program primárně postihuje děti a vnoučata.
Když se formuje dítě (před početím a během těhotenství), emoce matky budují jeho příští světonázor a charakter. Pokud v té době matka truchlí, zažívá nespokojenost se sebou a se svým osudem, tento program se v dítěti zesílí. Čím silněji se žena pokusí zabít svou lásku, tím menší šance bude mít její dítě k překonání jakékoliv bolestivé situace. A proto, aby přežil v současnosti, téměř dospělý člověk zničí svou budoucnost - může se stát homosexuálem nebo zločincem.V křesťanství existuje kategorický zákaz deprese: "tlučte a bude vám otevřeno" nebo "věřte, i hora se pohne." Vědci zase zjistili, že deprese vede člověka mimo stav harmonie, což způsobuje elektrické impulzy v mozkové kůře, podobné epileptickému záchvatu.
Často se sklíčenost objeví, jakoby BEZ zřejmých příčin. Důvodem je často to samé: je to reakce na "očištění". Duše musí být pravidelně očišťována: když jsou děti nebo vnoučata na cestě, když je třeba připravit se na další život, když přijde Božská energie.Nyní začíná proces čištění duší v planetárním měřítku. Čištění se projevuje jako destabilizace nebo dočasná ztráta základních lidských hodnot. Člověk reaguje na podvědomé ponížení vyšších citů stejným způsobem jako předtím, když byl ponížen na vnější úrovni. Vzniká nenávist, žárlivost, rozhořčení, zklamání. Ukazuje se, že pro většinu lidí očištění duše, namísto impulsu lásky k Bohu, způsobí podvědomý protest, nenávist a program sebezničení. To znamená, že záchrana duše se pro mnohé promění na neštěstí, nemoc nebo smrt těla.Osoba, která je zvyklá vidět přítomnost Boha ve všem, akceptuje jakoukoli situaci, udržuje lásku a nehledá viníky. Taková osoba se může setrvačností podrobit očištění duše bez toho, aniž by o tom věděla. Pokud člověk rozumí tomu, že jeho hlavním nepřítelem je - nedokonalost a neschopnost milovat, pak každá situace, místo toho, aby v něm vyvolala odpor, nenávist a sklíčenost, ho bude postrkovat k Bohu.JAK BOJOVAT SE sklíčenosti?
Pokud vznikla sklíčenost, je třeba akceptovat vše, co se stalo a může se stát, děkovat Bohu za to, že pomáhá naší duši, abychom zachovali lásku. Třeba se těšit každé vteřině života, vydávat energii. Každá situace je dána shora. A jelikož je dána shora, znamená to, že pracuje pro nás, ne proti nám. Pokud máme lásku, prožijeme. Musíte říci sami sobě: "nahoře" již bylo všechno rozhodnuto, netřeba si více připouštět.
Jedním z mechanismů boje proti zoufalství je - MÉNĚ myslet.
Naše nejprimitivnější pocity jsou moudřejší než naše nejinteligentnější myšlenky. V našich pocitech jsou - zkušenosti miliard let z minulosti i budoucnosti.
Je třeba na úrovni vědomí zapojovat optimismus. Pokud chceme něco, znamená to, že se to už na jemné úrovni splnilo. Naše nejhlubší touhy k nám přicházejí z budoucnosti. To znamená, že se mohou reálně uskutečnit. Proto, pokud něco chci a věřím v to, pak je to možné realizovat, možné toho dosáhnout.Často stav apatie, nedostatek přání, ztrátu zájmu o život člověk bere jako katastrofu. Upadá do deprese, nebo spáchá sebevraždu - a mýlí se. To, co považoval za neštěstí, ve skutečnosti bylo jen odpoutání se od života. Právě v tomto stavu přichází nová energie. Tehdy je třeba radovat a modlit se. Když jsou pocity vřelé a zájem o život je maximální, tehdy je těžší pamatovat na Boha.Pro člověka z Východu je ochlazení zájmu o život štěstím a novou příležitostí k poznání světa. Pro Západ - je to tragédie a ztráta smyslu života.Bude to trvat nějaký čas. A pocity opovrhování, nadřazenosti, odcizení od druhého, zoufalství budou lidem způsobovat fyzickou bolest. Pokud budete špatně smýšlet o jiné osobě nebo o světě kolem nás, bude možné zemřít. To bude klíčem k naší transformaci. Všichni se budeme měnit a my se na to musíme připravit.


Poznámka: Sergej Lazarev považuje sklíčenost za jednu z hlavních příčin onkologického onemocnění


Zdroj: Sergej Lazarev - www.lazarev.ru