Muž s kufrem

Muž zemřel, a když si to uvědomil, spatřil Boha, jak k němu kráčí s kufrem v ruce.
"Je čas jít, můj synu," pravil Bůh.

Překvapený muž odpověděl: "Teď? Tak brzy? Mám ještě spoustu plánů..."
"Je mi líto, ale je čas jít."

"Co neseš v tom kufru?" zajímalo muže.
Bůh odpověděl: "Všechno, co ti náleží."

"Myslíš tím moje oblečení, moje peníze?"
"Ty nikdy skutečně nebyly tvé, patří na Zemi."

"Takže jsou to moje vzpomínky?" hádal muž dál.
Bůh odvětil: "Ty nikdy nebyly tvé, ve skutečnosti patří času."

"Tak tedy moje dovednosti a zkušenosti?"
"Ty byly jen výsledkem okolností, nejsou tvé."

"Moje rodina a přátelé?"
"Je mi líto, ale ani oni ti nepatří. Náležely tvé životní stezce."

"Dokonce ani má žena a syn?"
"Ne, ti patřily tvému srdci."

"A co mé tělo?"
"To už patří prachu."

"A duše?"
"Nikoli, ta patří mě."

Pln strachu si muž vzal od Boha kufr a otevřel ho. Uviděl, že kufr je úplně prázdný. Se slzou v oku se muž zeptal: "Já jsem tedy nikdy nic neměl?"
Bůh mu řekl: "Jediné, co jsi kdy skutečně měl, byl tvůj život. Každý jeho okamžik byl jenom tvůj."

A z tohoto důvodu - ŽIJ, DOKUD TU JSI. Nedovol ničemu z toho, co si myslíš, že ti patří, aby ti v tom bránilo. Žij teď. Žij svůj život. Nezapomeň být šťastný, to je to nejdůležitější ze všeho. Majetek i všechno ostatní, za co bojuješ, zůstane po tvé smrti tady. Sebou si nevezmeme nic.