Nespokojenost s osudem

22.05.2022

...Jak vypadá nespokojenost s osudem, vím sám.
Nedávno jsem s jedním nespokojeným člověkem mluvil. Po semináři ke mně přistoupila žena a požádala mě, abych pomohl jejímu manželovi. "V současné době je na jednotce intenzivní péče," řekla. "Rozřezali mu krk a dali do něj trubičku. Nemůže dýchat, proto potřebuje umělou ventilaci plic." Jeho diagnóza byla amyotrofická laterální skleróza. Pacient nejprve slábne, pak mu začínají odumírat svaly rukou a nohou, nakonec jako poslední přestanou fungovat svaly hrudního koše a on se prostě udusí.
Neměl jsem chuť něco této ženě říkat, protože ten muž již prakticky zemřel. Dostat ho nazpět z onoho světa by pro mě bylo příliš nebezpečné, a proto jsem jí odpověděl: "Váš manžel je s vámi spojen. Pokud se změníte vy, pomůžete mu. Na něj se dívat nebudu."
Za týden mi zavolala a sdělila mi, že její muž začal dýchat a uzdravovat se. Svolil jsem, že s ním několik minut pohovořím. Věděl jsem, že lékaři mu nijak nedokázali pomoct, že se tato nemoc považuje za nevyléčitelnou a její příčiny nejsou zřejmé. Měl jsem ale pacienty, kteří ji překonali, což on rovněž věděl.
"Určitě chcete vědět, proč jste tuto nemoc dostal?" řekl jsem mu. "Hned vám to vysvětlím. Deset přikázání pomáhá člověku najít cestu k Bohu. Jejich smysl spočívá v tom, že člověk musí ovládat své zvířecí tužby a snažit se odkrýt svoji Božskou podstatu. Naše zvířecí součást se orientuje na získávání, odebírání, přisvojování si cizích věci, ideí atd., zatímco Božská součást začíná obráceně - od snahy dávat, obětovat a starat se o druhého. Ale pro vnější i vnitřní oběť je zapotřebí mnoho energie, a tu dostáváme od Boha. Proto čím více chceme obětovat, dávat a tvořit, tím více musíme směřovat k Bohu prostřednictvím lásky.
Naše zvířecí podstata chce dostávat a uráží se, když nedostane. Naše božské já chce dávat a hledá nové cesty, jak tak činit - hledá nové formy tvořivosti a vlastní realizace. Zvířecí úroveň představuje nespokojenost a ničení toho, co se nám nelíbí, zatímco Božská úroveň spočívá v lásce, výchově a změně toho, co se nám nelíbí.

Pokud vycházíme ze zvířecí podstaty, musíme zničit vše ve vesmíru, protože není nic, co by se nám zcela líbilo - na všem najdeme nějakou chybu. To je zcela pochopitelné, protože absolutní dokonalost ve vesmíru být nemůže. Stupeň dokonalosti se určuje množstvím lásky v objektu. Zcela dokonalý je pouze Stvořitel, který je ztělesněním absolutní a všeobjímající lásky.
Takže příčinou vaší nemoci je nespokojenost s vlastním osudem. Jak se to projevuje? Člověk polehounku porušuje jednotlivá přikázání a mravní zákony, zvyká si potlačovat lásku, zříká se jí a ovládá ji. Tento proces probíhá v duši a člověk nic necítí. Ale protože vesmír je jednotný nejen v prostoru, ale i v čase, jsou všechny naše činy také spojeny v jedno. A pokud sejeme semena zkázy, zkázu také sklízíme.

Když tento proces začne zabíjet duše našich dětí, zachraňujeme děti podvědomě tím, že sami sklízíme úrodu, kterou jsme zaseli. Všechny naše činy se k nám vrací prostřednictvím našich dětí.
Jde o to, že jste byl nejen nespokojen s vlastním osudem a lidmi, kteří vám byli posláni osudem, ale vy jste tuto nespokojenost předal i svým dětem. A nespokojenost se sebou a svým osudem, která se dostala do podvědomí, je nepřijetí Boží vůle, je to rouhání. V zásadě je to pokus zničit svůj osud a Stvořitele, který končí nikoliv nepatrným, ale kompletním sebezničením.
Musíte přijmout svůj osud a spatřit v něm vůli Nejvyššího. To, co se s vámi dělo, odpovídalo množství lásky ve vaší duši. Pokud se vám nelíbí váš osud, změňte svoji duši a skrze ni svůj osud. Nenápadně počínající sebevražda skrze nespokojenost a urážky vede k vážným problémům i u dětí. Jestli dokážete skrze sebe dát do pořádku i duše svých dětí tím, že se budete modlit a měnit se, pak vaše nemoc pomine. Všechno závisí na vás."

Nová salva ohňostroje odvedla moji pozornost. Bude třeba pomoci tomuto muži, pomyslel jsem si, je to nesporně jasný příklad toho, co se stane s člověkem, který je dlouhodobě nespokojený s vlastním osudem.
Mé myšlenky přerušila tupá bolest v podbřišku a začala postupně narůstat. Tato bolest signalizuje, že začal odliv energie. Možná ji odčerpává někdo z pacientů nebo se vynořily nějaké výhrady? Diagnostiku mohu provádět pouze ve zcela odosobněném stavu. Na svém zdraví mám eminentní zájem, proto také stanovit diagnózu sám sobě může být dost těžké. Nicméně přesto se snažím uvidět na jemné úrovni, proč energii ztrácím.

Pro začátek program sebezničení je sedmkrát vyšší, než je kritická hranice. Bývá to rychlá ztráta imunity a nějaká nemoc a následně rychlá smrt nebo rakovina. Pak je smrt pomalá a bolestivá. Samozřejmě je "lepší trpět", jak říká hrdina populárního filmu, ale je to obrovská ztráta energie, protože jde o důsledek vážného porušení vyšších zákonů.
Náhle začínám chápat, oč jde. Program sebezničení je sedmkrát vyšší než kritická hranice. Příčinou je sedminásobná koncentrace na budoucnost, na nějaké ideály, plány a cíle. Nejspíš je to moje myšlenka na to, že vyléčím toho člověka, a přitom já nemám právo léčit. Mohu pouze pomoci pacientovi vytvořit podmínky pro uzdravení. Bolest okamžitě ustává. To znamená, že jsem příčinu pochopil správně. Já nerozhoduju o tom, jestli se ten člověk uzdraví, nebo ne, je to jeho osud a jeho osobní vztah s Bohem. Jenomže já svou myšlenkou na vyléčení ho podvědomě zbavuji nasměrování k Bohu a napojuji ho na sebe.
Jedná se o nejhrubší porušení prvního a druhého přikázání. On zapomíná na Stvořitele a ze mě si vytvoří modlu. Pak začne závidět, žárlit a já dostanu cukrovku. A proto jsem nikdy nechtěl být léčitelem.
Skutečně je vše od Boha. Bůh nám dává lásku, život, schopnosti a nejrůznější možnosti. Naše božské já vždy miluje naše lidské já a chová se k němu jako k dítěti - pečuje o ně, pomáhá mu, vychovává je. Ale pokud dítě přestává ctít své rodiče, začne být na ně hrubý a drzý a všechny jejich zásluhy si přivlastňuje, brzy se dostane buď do nemocnice, nebo do vězení.
Naším rodičem je cit lásky, z něhož je utvořen celý vesmír. Pokaždé, když se ho zříkáme nebo se k němu chováme s opovržením, zodpovídáme za to. Láska - to je energie. Čím více energie, tím více se pokoušíme změnit sebe i okolní svět. K tomu, abychom překonali závislost na budoucnosti, musí být intenzita lásky mnohem vyšší než střední. Urážky, nespokojenost nebo lítost jsou indikátory nízké úrovně energetiky. Při takovém postoji závislost na budoucnosti překonat nedokážete.
První, co je třeba pochopit: odsuzování, urážky a nenávist jsou formy pedagogiky, výchovy ostatních, ale jsou to ty nejprimitivnější formy výchovy. Jak se vychovává živý organismus v přírodě? Nechoval ses správně - zemři. To znamená, že hlavním prostředkem výchovy je likvidace nedokonalých jedinců. Ti, kteří se nechtějí změnit, umírají.
V lidské společnosti výchova přechází na následující stupeň: prostředkem výchovy je bolest. Bolest poskytuje více příležitostí pro změny a rozvoj, proto je bolest hlavním způsobem výchovy, který rodiče dosud používají, a to v podobě trestu dítěte, způsobení bolesti, pokud se dítě chová špatně.

Urážka, nenávist, odsuzování jsou jenom předehrou k agresivním činům, ale i když je to neuvěřitelné, mnohem nebezpečnější než agresivní čin a chování jsou agresivní emoce. Vnitřní nenávistí můžeme zabít nejen samotného člověka, ale i jeho potomky a následně si za to odpykávat trest. Proč arogantní a krutí lidé často překypují zdravím, zatímco ohleduplní, ale urážliví lidé, mají osud a zdraví zničené? Protože ti druzí jsou mnohem nebezpečnější. První mají agresivitu povrchní, právě ona postrkuje k výchově. Pokud však někdo vychovává druhého urážkami, nevychovává ho už bolestí, ale smrtí.
Je třeba, abychom chválili za věci dobré, a nenadávali za věci špatné. Je třeba, abychom netloukli za chyby, ale odměňovali za správné chování. Pokud se vám tento svět nelíbí, změňte ho k lepšímu. Pokud se vám nelíbí, jak se k vám lidé chovají, změňte se. Pokud se nelíbíte sami sobě, změňte svoji duši.

Hlavním indikátorem správnosti vašeho chování, ať už vyjádřeného emocemi nebo činy, je pocit lásky. Máte-li ho hodně ve své duši, dokážete změnit člověka, jež se nachází vedle vás, najdete s ním společnou řeč a žádný konflikt s ním vás nebude ubíjet, nýbrž rozvíjet.
Vzpomeňte si na slova Ježíše Krista: Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími (Matouš 5, 9). Celý svět je objekt pro uplatnění lásky. Náš život je nástroj pro lásku. Milovaný člověk je také prostředek pro pochopení Božského. Pokud to nechápeme, stává se milovaný člověk prostředkem k dosažení blahobytu a peněz. Nemůžeme-li sloužit Bohu, začínáme sloužit mamonu...

Sergej N. Lazarev